Twix

• PP jméno: nemá PP
• Přezdívky: Twix, Twixík, zlatíčko, šeltiák, ..
• Datum narození: neznámé - odhadujeme tak kolem 6 let
• Plemeno (rasa): Sheltie
• Barva: Tricolour
• Pohlaví: pes
• Váha: nevím přesně
• Výška: 34cm
• DNA CEA: nevím
• PRA/CEA: nevím
• Matka: ??
• Otec: ??
• Štěňat ve vrhu: ??

Ahoj, tak mi panička řekla, že prý mám o sobě něco napsat!

Bylo-nebylo 26.6.2007 a u mého kotce stály nějaké dvě paní - tedy ta jedna byla ještě docela malá - a měly s sebou velkou zrzavou fenku, která se mi moc líbila! Tak jsem nejistě zavrtěl ocáskem, abych jim dal najevo, že se mi moc líbí, ale i přes to odešly. Jaké bylo překvapení, když se za chvilku vrátily i s paní, která se o mě starala a prý že s nimi půjdu na procházku! S Cheynnee, jak se ta velká zrzavá jmenovala, jsem si hned padl do oka a s tou malou také. Na procházce jsem se předváděl co nejvíc to šlo, abych se jim zalíbil a mohl s nimi odjet. Ukázal jsem jim, jak umím krásně přiběhnout na zavolání a že umím podávat packy a sednout si. Poslouchal jsem, co si o mě moje budoucí paničky povídají - prý jsem moc fajn, i když hodně zdrženlivý, ale to že se spraví a že už se těší, až spolu budeme běhat agility - cožeto je? Moje nové paničky tedy podepsaly nějaké papíry, já jsem se naposledy rozloučil s ošetřovatelkou a plný očekávání, ale i strachu, jsem šel s nimi do auta. Ta malá panička mě zvedla do náručí a chtěla dát do auta, to jsem si ale řekl, tak to ne, na mě musíš pomalu! - zavrčel jsem, ona nepustila a tak jsem jí kousl. I když se mi doma líbilo, pro jistotu jsem k sobě ze začátku vůbec nikoho nepouštěl a na všechny jsem vrčel. Co kdyby? Té malé jsem to zvednutí před útulkem začal pomalu odpouštět a během pár dní jsem jí dovolil, aby mě hladila, venčila a hrála si se mnou. Panička mi potom vysvětlila, že jsou i ostatní doma hodní a že se nemusím bát.

A v září to konečně přišlo! To jsem se dozvěděl, co to ty agility jsou. Bylo tam moc pejsků a lidí, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Seznámil jsem se s černou kokršpanělkou Sárou, ta mi řekla, že spolu budeme chodit běhat agility, jenže já pořád nevěděl co to ty agility jsou. Sáře to panička všechno řekla a tak to řekla mně. Aha, takže to je to, jak s paničkou skáčeme na zahradě přes dvě překážky! Hurá! Těšil jsem se na první hodinu, ale nebyli jsme tam sami, a to mě znejistilo, tak jsem raději jen stál a ustrašeně koukal a nechtěl jsem nic dělat. Ale postupem času se prý ze mě stal skvělý agiliťák a oba už se s paničkou těšíme, až začneme závodit na těch oficiálkách!

Lidi už mám docela rád, vždycky tedy pro jistotu dělám, že se děsně bojím, ale ve skutečnosti se bojím jen trošku - panička už mě prokoukla. Nejlepší totiž je, když lidé vytahují různé pamlsky, prý aby se se mnou seznámili a abych je měl rád, to si užívám nejvíc. Pár už jich zkoušelo mě ulovit na hračku, ale to si řeknu pffff a odejdu, s tímhle na mě nechoďte, nějaké hračky! Vážně nechápu toho praštěného Smajlíka, jak ho to může pořád dokola bavit. To já se radši najím. A vlastně, když už jsme u Smajlíka, toho jsem ještě pořádně neskousl doma. Bere mi totiž mojí Cheynnee a to se mi vůbec nelíbí! Prý se tvářím jako neviňátko, ale svoje postavení si vydobýt umím, o tom žádná. Hrozně mě totiž baví provokovat ostatní psy, vždycky kolem nich skáču a štěkám a štěkám a občas si neodpustím nějaké to štípnutí do stehna. Ale tohle nesmí vidět panička!

A jsem skvělý hlídač, i když na to nevypadám. Kde se co šustne, hned běžím ke dveřím a štěkám, co kdyby náhodou! S Cheynnee se tak skvěle doplňujeme. 

Já už raději budu končit, ještě bych na sebe prozradil moc, a to bych nerad! Ahoj!

 To jsem já při agility přes koňské překážky: